Archiv rubriky: Endala magazín

zdroj: Candace Pert Ph.D.

Možná vás překvapí, že emoce nejsou jediným produktem mozku, ale jsou vyjádřeny, zkoušeny a nakonec uloženy v BodyMind a mohou být aktivovány prací s tělem, meditací, dýcháním, duchovní praxí a mnoha dalšími  psychosomatickými způsoby.

My všichni máme v paměti bolestné vzpomínky – poruchy, zklamání, utrpení, ztrátu – skrýváním nebo potlačováním se v našich BodyMinds rány, které mají být vyvolány, reformovány a vypuštěny nebo ignorovány, nikdy nezahojí.  John Upledger toto nazývá „somato-emocionální cysta“.

Primitivní reakce obrany těla, v níž jsou zranění a emoce  zakódované ve stěnách zbytku těla, se tak nikdy  skutečně nevyřeší.

Je úžasné, že naše žlázy, orgány, tkáně a buňky slouží jako skladovací prostor pro emoce a paměť, jak bylo vysvětleno prostřednictvím vědeckého výzkumu Dr. Candace Perta, neuropharmakologa, který pracoval v NIH a Georgetown University Medical Centru. Candace prohlásil, že „Vaše tělo je vaše podvědomí. Naše fyzické tělo může být změněno emočním prožitkem.“

Dr. Pert vysvětluje a říká:

„Pocit vyvolaný v naší mysli nebo těle se projeví jako peptid, který byl někudy propuštěn – orgány, tkání, kůží, svaly a žlázy s vnitřní sekrecí –   tito všichni mají peptidové receptory na něž se mohou ukládat emocionální informace. To znamená, že emocionální paměť je uložena na mnoha místech v těle, a to nejen (ba dokonce ani ne primárně) v mozku. Přistupovat lze k emocionální pamětí kdekoli na peptidech /receptorech těla/ mnoha různými způsoby. Tím je myšleno, že nevyjádřené emoce jsou doslova uvízlé v našem těle. Skutečné emoce, které musí být vyřčeny a jsou uvězněné v těle, se snaží pohybovat směrem nahoru a být prožity – tím i integrovány jako celek, který uzdravuje.“

„Nechte emoce vyvěrat. Proces katarze není kompletní bez vyřknutí problému, myšlenky, to je první krok … Cítit a pochopit znamená, že jste po celou dobu pracovali. Probubláváte se k cestě na povrch. Jste integrováni na vyšší a vyšší úroveň vašeho těla, což berou emoce na vědomí. Přirozená inteligence receptorů se uvolňuje a hojivé a regenerační procesy mohou převzít tuto aktivitu.

Při plném prožívání mohou být emoce uvolněny, a to i staré emoce uložené v paměti těla. Umožnění emocím proniknout na povrch do povědomí umožňuje pojmenovat své emoce, což je začátek emocionálního zkoumání. Postupem kupředu nacházíme své postavení v rodině, v komunitě a v životě.“

zdroj: Daily Healthy

 

Epigenetická pole nám ukazují, jak náš životní styl ovlivňuje naši DNA.

DNA nám nastavuje určité konstanty v našem životě – z barvy našich očí ke  sklonu k onemocnění těla. Ale kódování v našich systémech nezakresluje celý obrazec.

Možná jste slyšeli o rychle se rozvíjejících vědeckých pokusech v oblasti Epigenetiky. Zkoumají, jak lze geny zapnout a vypnout v závislosti na tom, jak zacházíme s naším tělem. Tyto změny mohou dokonce ovlivnit geny našich dětí a celou řadu generací.

Epigenetika nám vykresluje kromě DNA, jakým způsobem  dieta, cvičení a environmentální faktory mění expresi genů a jaký je dopad na dlouhodobé zdraví.

Jak to funguje…

Ajay Goel, ředitel epigenetiky a prevence rakoviny na Universitě Baylor Medical Center v Dallasu, přirovnává lidské tělo k počítači a vysvětluje na něm princip Epigenetiky. Představte si  DNA jako hardware a epigenetiku jako softwaru.

„DNA je hardware, ale je to proces, který využívá informace uložené v DNA kladné nebo záporné,“ řekl Goel. „Je třeba extrahovat potenciál hardware, který máte v počítači.“

To může znít jako zvláštní koncept, ale Epigenetika se mění na principu, jak se mění náš životní styl a životní etapy se sčítají – střídají se tedy pozitivní i negativní výsledky.

Každodenní Epigenetika

Již víme, že to, co jíme, jak cvičíme a dokonce i jaký vzduch dýcháme, má velký vliv na naše zdraví. Ale už méně rozumíme tomu, jaký má každá tato akce potenciál a jakým způsobem se zapíše do historie těla lidského epigenomu.

V závislosti na tom, jak zacházíme s naším tělem (některé genové výrazy jsou upřednostněné, jiné v pozadí), nalezneme odraz v duševní pohodě. A když  opakovaně podnikáme kroky ke zlepšení našeho zdraví, naše tělo reaguje způsobem, který je i přínosem pro stav organismu v dlouhodobém horizontu.

Jedním z příkladů může být nový výzkum zkoumání účinků dlouhodobého vytrvalostního tréninku. Vědci zjistili, že cvičení může změnit epigenetický vzor lidského kosterního svalu, což zvyšuje svalovou sílu. Nejenže nám cvičení dává dobrý pocit, ale pravidelný pohyb má dopad mnohem hlubší než jen počet spálených kalorií a výrobu endorfinů v těle.

Epigenetika hraje významnou roli také v diskusích o rakovině. Rakovina je komplikovaný, do značné míry náhodný jev, který je velkou výzvou řadě odborníků. Ale epigenetické výzkumy nabízejí naději, a tento obor exponenciálně roste. I když neexistuje žádný lék na rakovinu, máme nástroje, které jsou nám  k dispozici v prevenci jejího nástupu. Vědci shromažďují stále více důkazů které dokazují, že udržování zdravé výživy a udržování se v kondici po pohybové stránce, mohou často nástup velmi ovlivnit.

Zdraví pro budoucí generace

Rostoucí počet důkazů rovněž naznačuje, že epigenetické profily lidí mají významné dopady na zdraví jejich potomků. Studie vědců z UC Santa Cruz zjistila, že tyto změny v průběhu času mohou být viděny v epigenetické paměti  z generace na generaci, a echo, neboli dosah, může trvat nejméně čtyři generace. „Takže když  něco zdravého děláte pro sebe, děláte to pro vaše pravnoučata.“

Vědci z Moore Institutu pro výživu a Wellness v Oregon Health & Science University také zkoumají, jak se epigenetické informace dědí.

„Tato práce je osvěžením a velkým optimismem pro vědeckou obec,“ řekl Kent Thornburg, který vede tuto oblast výzkumu a experimentování na OHSU. „Byli jsme zvyklí myslet geneticky – genetický kód vysvětlil všechno, kromě několika možností chování lidí.“

---

Nyní vědci vidí, že naše zdraví a zdraví našich dětí, je ve skutečnosti v našich rukou – na základě dnešní volby.

---

Životní změna

Genetika bude vždy hrát klíčovou roli v našich životech, ale epigenetika nám ukazuje, že náš vnitřní hardware není be-all, end-all pro naše zdraví.

---

„Jsme velmi potěšeni, protože konečně učíme, že genetika není tvůj osud,“ řekl Goel.

---

Pokud budete dodržovat „seznam“ důvodů, proč zůstat zdravý, vaše kontrola nad vašimi geny dosáhne  vrcholu. Nikdy nepodceňujte výhody nejmenších aktivit či příležitosti k pohybu – třeba jen svižná chůze nebo konzumace dobře vyvážené stravy. Tyto jednoduché akce přispívají k našemu celkovému zdravému způsobu života, díky kterému  které jsme právě pod povrchem porozumění.

^{Zdroj : Edukafarm}

Vitamin C a glutathion podporují a chrání zejména červené krevní buňky, imunitní, nervové, střevní a jaterní buňky, odvádějí z organismu toxické látky včetně kancerogenních a přinášejí do organismu antioxidační kapacitu, která neutralizuje nežádoucí oxidační stres.

Nežádoucí oxidační stres reprezentují reaktivní sloučeniny kyslíku, jejichž vznik je podmíněn faktory vnějšími (psychický stres, fyzické vypětí, léky, nemoci, znečištěné ovzduší, konzervanty, kouření, alkohol ad.) a vnitřními (oxidační stres vzniká v buňce jako produkt energetického metabolismu).

V případě, že oxidační stres není dostatečně neutralizován antioxidanty, může buňku ohrožovat, narušit její DNA, vést ji k mutaci. Oxidační stres tak poškozuje zdravé tkáně, vede k chronicky zánětlivé reakci. To vše se může klinicky projevovat jako deprese, únavový syndrom, opakované infekce, alergie, autoimunitní, kardiovaskulární a neurodegenerativní choroby a nádory.

Vitamin C a glutathion tedy mají účinky antioxidační, imunomodulační, protizánětlivé, neuroprotektivní a hojivé. Samozřejmě, takové účinky jsou velmi prospěšné nejen v prevenci, ale při zvýšené frekvenci podávání také například u protinádorové léčby, kde glutathion a vitamin C chrání zdravé buňky před negativním vlivem radio/chemoterapie, která je takto více zacílena na buňky nádorové, a proto je pacientem lépe tolerovaná.

 

+ co bychom měli vědět o vitaminu C

---

O příznivém vlivu obou antioxidantů na prevenci nádorů dnes není pochyb.

---

 

+ co bychom měli vědět o glutathionu